Ostravské muzeum - 28.12.2012
Nevím, jestli jste již byli někdy v Ostravském muzeu ( dále jen OM )...
Dnes jsem musela zajet do centra Ostravy. Měla jsem čas, tak jsem se zastavila do muzea. Přes poledne tam bývá málo lidí a člověk se může pořádně na všechno vystavené podívat. V této části bych chtěla jen ukázat několik obrázků týkajících se života v Ostravě. Mají výstavu o Ostravě udělánu velmi pěkně - není ani zapotřebí čekat na průvodce. Jsou zde velké panely s jednotlivými údaji a navazují na sebe. Všichni jsme si chodili sami - prohlíželi si a četli popisky u jednotlivých exponátů. Vždycky se chodím dívat na chodbu k velkým hodinám - dnes se nás u nich sešlo hned několik. Jsou opravdu nádherné...
https://emanovotna.zonerama.com/Album/113635
Prošla jsem do další místnosti, ve které bylo poněkud temno. Nebylo moc dobře vidět na přívěšek kozoroha. Podívala jsem se bočním oknem a uviděla jsem na muzeu pověšený velký plakát, který zve lidi na výstavu - právě kvůli ní jsem sem dnes přišla. V těchto místnostech jsou různé druhy nádobí, konvic a talířů.
Nyní jsem se dostala k několika druhům hodin. Věděla jsem, že je v muzeu mnoho druhů hodin, ale že je jich až tolik? Vyfotografovala jsem si jen několik - nechtěla jsem rušit další návštěvníky muzejních sbírek.
Vedle stály skříně, ve kterých byly výrobky z různých druhů materiálu - např. porcelánu a skla. I muži si prohlíželi a upozorňovali, na co se mají lidé podívat. Vypadalo to, jako by člověk z Ostravy provázel někoho z jiného města. Některé exponáty mi hodně připomínaly dětství u naší stařenky - např. nádherné vysoké džbány s malovanými vzory. Samozřejmě byl vystaven i krásný jídelní servis.
V rohu vedle skříní stojí vysoké hodiny, které byly muzeu darovány. Vyfotografovala jsem si je raději po částech. Bohužel jsem si nenapsala jméno dárce. Vedlejší místnost se zbraněmi jsem jenom rychle prošla. Čas tady ubíhal nějak moc rychle. Vůbec se mi nezdálo, že jsem tady již několik hodin. Cítila jsem se tady uvnitř moc dobře - obklopena uměním a historickými skvosty. Co víc bych si v současné době mohla přát? Vždyť jsem byla v nejlepším možném prostředí, ve kterém se mi líbí a vždy se tady odreaguji od všech možných starostí.
Jdu po schodech dolů a rozhlížím se kolem - v našem muzeu je využito každého volného místa. Líbí se mi koberce pověšené tak, že jsou vidět shora i zdola. Moc se mi líbí zábradlí, ale to jsem si zapomněla vyfotografovat. Ale zajímavé osvětlení, které na něm je, to tady mám. Přicházím k šatně, beru si bundu - poděkuji za nádherné expozice výstav a odcházím k chodbě vedoucí ven z muzea. I tady si ještě chvíli fotografuji.
Před muzeum jsou jesličky - i ty jsem sem vložila. Pomalu odcházím Masarykovým náměstím. Po chvíli se ještě otočím a vyfotografuji si plakát pověšený na budově muzea. Zve na výstavu, která v muzeu právě probíhá - poprvé ve střední Evropě. Viděla jsem ji také - o tom až příště...
Ema
Budu sem vkládat další "vzpomínky" na naše návštěvy v OM:
_____________________________________________________________
Od Alexandra k Tamerlánovi / Válečná tažení na Velké hedvábné cestě
V Ostravském muzeu právě probíhá další velmi zajímavá výstava - měla skončit 28.2.2015, ale je ještě prodloužena na neděli 1.3.2015...
http://www.ostrmuz.cz/website/mainmenu/stranka-akcien/2014/od-alexandra-k-tamerlanovi/
V prosinci jsem nemohla jít na vernisáž - byla jsem nemocná. Obávala jsem se, že výstavu nestihnu navštívit...rozhodovala jsem se, jestli si mohu dovolit na výstavu jít. Co když budu rušit kašlem?
Přihlásila jsem nás na komentovanou prohlídku výstavy - s autorem procházet výstavou - to je nezapomenutelný zážitek. Navíc pan David Majer umí poutavě vyprávět - z jeho slov je cítit, že znovu prožívá situace, které nám na výstavě přibližují...
Když jsem vstupenky na komentovanou prohlídku objednávala, dozvěděla jsem se, že se budou prodávat deset minut před sedmnáctou hodinou.
Venku začínalo poprchávat a my jsme museli zůstat stát za dveřmi, které před námi jedna pracovnice muzea zamkla. Přišel pan Majer, odemkl a řekl:
"Pojďte dál, copak si někdo myslí, že nám chcete něco odnést?"
Pak nám řekl:
"Běžte nahoru a já tam za Vámi přijdu."
Paní se divila...nebylo to pro mě zrovna nejpříjemnější...
Když přišli všichni nahoru - bylo nás dvacet, začala vlastní komentovaná prohlídka. V mezipatře byla velká mapa - v menším provedení jsme ji viděli na jednom z prvních panelů v dlouhé chodbě. Tady začalo poutavé vyprávění...vždy jsme dostali čas na to, abychom si mohli daný úsek prohlídky pořádně prohlédnout. Mohli jsme se ptát na to, co nás zajímalo.
A pak jsme vešli do místností v levé části - dvě propojené místnosti a v nich vystavené exponáty anebo bojovníci. Dostalo se nám skvělého popisu různých druhů zbraní - nejen z jakého materiálu jsou, odkud pochází, ale třeba i to, jak dlouho trvalo vytvoření dané zbraně, např. luku, šípů a j.
Pak jsme procházeli chodbou - jako bychom byli v galerii s průvodcem, který nás seznamuje s vystavenými skvosty zapůjčenými z různých míst. Nebudu psát - nejsem odborník. Vložila jsem odkaz a v něm se dozvíte hodně od člověka "znalého a pro obor zapáleného."
Před námi nyní byly dvě místnosti zaplněné skvosty - některé zde byly vystavovány úplně poprvé. Dozvěděli jsme se, že se můžeme těšit na další výstavy - dokonce i ze soukromých sbírek. Slyšeli jsme různé historky dokreslující shánění skvostů na výstavu...doporučuji, budete-li mít možnost, zajděte se podívat i na další výstavy.
Docela mě mrzí, že mě trápila a ještě stále trápí nemoc - nemohla jsem napsat dřív, ale do neděle je ještě dost času pro toho, kdo má zájem výstavu uvidět. V neděli bude provázet opět kurátor výstavy - stojí za to se zajít podívat a poslechnout si jeho průvodní slovo...
I my dva se chystáme zajít ještě jednou - na předchozích výstavách jsme byli také víckrát.
http://www.silk-road-az.com/1/aktuality/zajimavosti
Upozornění na tento odkaz jsem dala i na úvodní stranu a do oblíbených, abyste se mohli podívat hned a nemuseli se zdržovat hledáním na internetu...
Stránka se mi moc líbí - dozvěděla jsem se hodně nového...budu se na ni ráda vracet a těšit se na další výstava.
Snad se dožijeme roku 2018 a půjdeme se pak podívat i na další výstavu...
Ema
P.S.:
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/293399-ostravske-muzeum-se-vydava-na-hedvabnou-stezku/
_________________________________________________
Košický zlatý poklad v OM
Dnes jsme se zajeli podívat na výstavu. Venku bylo teplo - v muzeu bývá chladněji vždy...
Koupili jsme si vstupenky a pomalu jsme stoupali nahoru až do druhého patra...
Ve druhém patře jsou upravené místnosti a v nich obvykle vystavují největší skvosty právě probíhající výstavy anebo největší poklady...
Vešli jsme dovnitř - v místnosti byla mladá zaměstnankyně muzea, která nám doporučovala, jak máme postupovat. Nejdřív jsme si přečetli všechno, co bylo napsáno na panelech. Teprve poté jsme zamířili k jednotlivým vitrínám s Košickým zlatým pokladem. Netušila jsem, že zde bude tolik prosklenných vitrín a v nich pěkně urovnány mince, medaile, renesanční řetěz a měděná schránka.
To, že poklad váží deset kilo, jsem si přečetla již dříve v našem Deníku.
Na stránkách Ostravského muzea jsem v archivu našla odkaz - díky němu můžete procházet výstavou spolu s námi ostatními:
http://www.ostrmuz.cz/website/mainmenu/stranka-akcien/2013/kosicky-zlaty-poklad/
Ema
___________________________________________________
Ostravské muzeum a přednáška Marka Zágory
V současné době jsou v Ostravském muzeu velmi zajímavé výstavy - konají se i komentované prohlídky. Včera jsme se vydali na besedu s názvem:
Albrecht Dürer a Lucas Cranach starší - Život a dílo geniů německé renesance.
Když jsme přišli do přednáškového sálu, bylo tam již mnoho lidí. Měli jsme ještě několik minut čas.
Kromě čekajících příznivců umění byli v sále i paní Andrea Wenglarzová a pan Marek Zágora.
Začátek dnešní přednášky byl stanoven na sedmnáct hodin. Po nás přišlo ještě dost lidí. Sál byl úplně plný...Slova se ujala paní Andrea - přivítala všechny přítomné, představila dnešního přednášejícícho a předala mu slovo.
Přednáška začala - vzpomněli jsme si na zajíce. Obraz bychom mohli uvidět ve vídeňské Albertině. Určitě ho všichni znáte.
http://www.artmuseum.cz/reprodukce2_pohled.php?dilo_id=377
Zaujalo mě sdělení, že oba malíře spojuje portrét Lucase Cranacha staršího od Albrechta Dürera. Tuto informaci jsem nevěděla...
A již začalo "putování" životem nejprve Albrechta Dürera. Zajímalo mě, jestli jeho příjmení nějak nesouvisí s německým slovem TÜR - zní podobně.
Otec chtěl mít ze syna zlatníka, který by později pracoval v otcově dílně. Syn měl ale jiné zájmy.
Mluvilo se i o jeho manželce - oženil se v r. 1494. Jejich manželství bylo bezdětné. V témže roce cestoval do Itálie. Od roku 1497 začal používat monogram AD jako uměleckou značku ( ochranná známka ).
.....další velmi zajímavá akce Ostravského muzea
Ema
_____________________________________________________
Ostravské muzeum a komentovaná prohlídka výstavy A.DÜRERA
Včera kvečeru v sedmnáct hodin začínala komentovaná prohlídka výstavou
ALBRECHT DÜRER A JEHO SOUČASNÍCI
http://emanovotna.zonerama.com/Album/246167 komentovaná prohlídka výstavou
Výstava vzácných grafik mohla vzniknout díky spolupráce dvou muzeí:
Ostravského muzea a Východoslovenského muzea v Košicích. Koná se u nás až do konce února 2014.
Prohlídku výstavy zahájila paní ředitelka muzea. Mluvila o tom, že se vždy nedá zapůjčit každý exponát. Záleží na stavu obrazu - pokud ho chceme uchovat budoucím generacím, tak musíme dodržovat nezbytně nutné předpisy. Nelze zapůjčovat do jiného muzea každý obraz.
Po paní ředitelce se ujal slova historik umění PhDr David Majer. Všichni jsme již byli uvnitř výstavního sálu. Rozhlíželi jsme se kolem sebe. Kdo stál poblíž stěny, tak si prohlížel grafické listy, které na stěně visely.
Uprostřed místnosti byly větší grafické listy na pěkném šedém podkladu - nevím, z jakého druhu byl. Za sklem vypadal jako hedvábí, ale kdo ví?
Na stěně bylo velké červené AD - první písmena jména Albrechta DÜRERA.
Pan Majer vyprávěl - sděloval nejenom základní údaje o použitých technikách, ale i seznamoval s vystavenými grafickými listy.
Tentokrát jsem si udělala jenom minimum fotografií - hned z několika důvodů:
- nechtěla jsem rušit výklad
- jak by grafické listy vypadaly za chvíli, kdyby si je každý chtěl vyfotografovat?
I v další místnosti se nám dostalo zasvěceného odborného výkladu. Bylo nás tady hodně.
Na představitelích Ostravského muzea bylo vidět nadšení - další krásná výstava, další možnost pro nás, zájemce, přijít se podívat na skvosty...
Ema
_________________________________________________________
V současné době probíhá v Ostravském muzeu výstava Albrecht Dürer a jeho současníci. Před nedávnem jsme byli na komentované procházce výstavou - průvodcem byl PhDr David Majer a paní ředitelka Jiřina Kábrtová...
Vernisáž výstavy Lucas Cranach
Dnes se konala v Ostravském muzeu vernisáž výstavy renesančního malíře Lucase Cranacha st.
Do muzea jsme přišli čtvrt hodiny před začátkem vernisáže. Již před Ostravským muzeem bylo několik lidí - čekali na své známé. V chodbě v přízemí nás stálo hodně.
Věděli jsme, že půjdeme do druhého patra a tam si odložíme naše kabáty.
https://emanovotna.zonerama.com/Album/260351 vernisáž výstavy Lucase Cranacha
Vernisáž výstavy začíná po uzavírací době muzea. Na chodbě se nás tentokrát sešlo velmi mnoho. Úvodní slovo měla paní ředitelka Jiřina Kábrtová.
Výstava osmi děl Lucase Cranacha st. se uskutečnila díky spolupráci Ostravského muzea s Národní galerií v Praze. Na dnešní vernisáži byli přítomni dva pracovníci Národní galerie - kurátorka paní Olga Kotková a pan Petr Kuthan, restaurátor.
Jako první mluvila žena - docela se těším, až bude mít další akci v našem muzeu. Zatím nevím, jestli se bude jednat o přednášku, anebo nějaký jiný způsob procházky Cranachovým dílem.
Po ní mluvil pan docent Kuthan. Hned na začátku nám řekl, že odborníků - restaurátorů je velmi málo. Na některých restauračních činnostech se podílejí i studenti. Samozřejmě pracují pod jeho dozorem.
Krátce nato jsme popošli několik kroků a ocitli jsme se před dveřmi vzácných výstavních místností speciálně upravených pro nejvzácnější exponáty.
Těšili jsme se na obrazy, o kterých jsme si něco málo již přečetli. Věděli jsme i o tom, že obrazy byly převezeny z depozitáře již v pondělí. Víme, že se jedná o velmi vzácné malby. Prostor pro obrazy byl předem připraven. Dovedeme si představit, jak pečlivá práce následovala - je přece zapotřebí dát pozor na vzácné malby. Je mezi nimi i obraz, který bude vystaven poprvé tady u nás v Ostravě:
ŽEHNAJÍCÍ JEZULÁTKO S KŘÍŽEM a KRISTUS TRPITEL je oboustranný obraz visící v prosklenné vitríně.
Paní ředitelka v úvodu mluvila o tom, že poprvé v muzeu zprovoznili bezpečnostní laserový systém. Byli jsme upozorněni předem, abychom se příliš nepřibližovali k vitrínám anebo k vystaveným obrazům. Bezpečnostní laserový systém bude chránit velké obrazy visící na stěně.
Procházeli jsme opatrně jeden za druhým - stejně se ale po chvíli ozval zvuk alarmu. Bylo nás tady najednou mnoho...
Snažila jsem se fotografovat tak, abych nikoho nezdržovala - některé fotografie byl brány z mého šikmého pohledu na stěnu.
Měli jsme možnost podívat se znovu i na dílo A. Dürera a jeho současníků.
Když jsme vycházeli ven z místnosti, stálo v řadě ještě asi dalších třicet lidí. Někteří se nahlas bavili o tom, že se do muzea na výstavu ještě vrátí podívat znovu.
Můžeme být šťastni - v Ostravském muzeu pracují lidé, kteří se starají o to, abychom měli možnost vidět ty nejkrásnější výstavy...
___________________________________________
PIMPERLÁRIUM
Cestou po chodbě nazpět jsem si všimla několika panelů z výstavy Pimperlárium:
https://emanovotna.zonerama.com/Album/289223
na chodbě muzea
Na chodbě visely dvě loutky - jsou na vložené zoneramě. Ve výklencích nad schody byly posazeny loutky. Je třeba podotknout, že ve zdejším muzeu se snaží využít každého volného místa k tomu, aby nám vždy ukázali co nejvíce.
Ostravské muzeum a jeho zaměstnanci si zaslouží velkou pochvalu - o mnoha zajímavostech bychom vůbec nevěděli, kdybychom neměli možnost se zajít podívat na výstavu.
Ema
=========================================
Výstava loutek v Domě dětí a mládeže v Ostravě - Porubě 30.5.2015
Náhodou jsem zjistila, že se v Domě dětí a mládeže v Ostravě - Porubě koná výstava loutek PIMPRLÁRIUM.
https://emanovotna.zonerama.com/Album/699363
Chodím nedaleko odsud na zahrádku. Nebyl problém sem zajít jen tak na výstavu. Po zazvonění mě hned vpustila dovnitř příjemná paní. Zeptala jsem se, jestli smím fotografovat.
Procházela jsem místností a přemýšlela o tom, jak se loutky vyrábí...
Viděla jsem za nimi lidi, kteří vymýšleli podobu loutek...lidi, kteří pak nacvičovali divadlo a hráli ho nejen pro děti, ale i pro dospělé.
Loutkové divadlo v Ostravě oslavilo 60 let.
Nemile mě překvapilo, že lidé neprojevili zájem o výstavu loutek. Podepisovala jsem se jako první teprve na druhé prezenční listině.
Poblíž jsou mateřské školky a základní a střední škola - stačilo jenom zazvonit a vejít...Navíc se tady na výstavu neplatilo, takže by to rodiče nic nestálo...
Dalo se sem zajet autobusem i z okolí...
https://emanovotna.zonerama.com/Album/289223
V Ostravském muzeu jsem nestihla prohlídku celé výstavy - jen část, viz přiložený odkaz ze zoneramy. Fotografovala jsem, když jsme odcházela z jedné z besed pro seniory...
Na RAJČE.net jsem náhodou objevila i Ostravské muzeum:
Nezeptala jsem se, jestli smím použít i jejich odkaz, ale zeptám se dodatečně. Možná že o ukládání fotografií z Ostravského muzea na Rajče.net také nevíte, jako jsem nevěděla ani já...snad nebudu "bita"...
Ema
P.S.:
Máte-li malé děti, určitě se zajděte do loutkového divadla podívat - i ke DNU DĚTÍ chystají akci...
_____________________________________________________
V přízemí Ostravského muzea se konala výstava Vzpomínky zmizelé v čase...
http://emanovotna.zonerama.com/Album/475726
Docela mě mrzí, že jsem o této v ýstavě nevěděla. Zjistila jsem to čistě náhodou, když jsem procházela přízemím Ostravského muzea po jedné z přednášek konaných v rámci MOJE OSTRAVA, MOJE HISTORIE...Bohužel již bylo hodně hodin a já jsem měla další povinnost - nemohla jsem se zpozdit. Jen jsem si rychle vyfotografovala aspoň několik vzpomínek starých lidí žijících v různých domovech u nás v Ostravě.
Na posledních dvou fotografiích je věž Ostravského muzea a vitrína s výstavami, které právě v Ostravském muzeu jsou...
http://emanovotna.zonerama.com/Album/475325
Odcházela jsem na tramvaj k Divadlu Antonína Dvořáka. Měla jsem chvilku čas do odjezdu tramvaje, tak jsem si opět fotografovala...
Ema
_____________________________________
V úterý 10.9.2013 se na Masarykově náměstí v budově muzeu v Ostravě ( bývalá stará radnice pro starší ročníky ) konala vernisáž výstavy VEDEM Cesta terezínských kluků stále pokračuje
K muzeu se mi podařilo dorazit deset minut před sedmnáctou hodinou. Prostory zdejšího muzea znám dobře, tak jsem tušila, kde se bude výstava nacházet. V přízemí jsou dvě propojené místnosti. Vešla jsem do první z nich a začala si prohlížet vystavené panely - jeden vedle druhého na stěnách místnosti.
Vernisáž zahájila paní Andrea Wenglarzyová z Ostravského muzea. Po ní se slova ujala paní profesorka Fialová. Nejenom vyprávěla, ale vždy popošla k panelu, o kterém se právě zmiňovala a ukazovala, o čem mluví. Sledovali jsme paní profesorku a pak se podívali i na panely ze života a tvorby chlapců z Domova 1 terezínského gheta během druhé světové války.
Paní profesorka skončila a slova se ujala studentka Eliška. Nejprve nás požádala, abychom se přemístili do vedlejší místnosti a pak začala řídit dnešní vernisáž ona.
Na začátku požádala o vzpomínky paní Andresíkovou. V tu chvíli se všichni dívali na ni - začala pomalu vyprávět. Její hlas byl tichý - mi osobně připomínal zvuk odněkud z hodně vzdálených míst. Tak jsem si představovala, že ze svého nitra vytrhává velmi smutné vzpomínky. Vždyť se jedná o vzpomínky malého děvčátka a jejího staršího bratra. V tu chvíli mi bylo velmi "zima" - měla jsem před očima jiné dva sourozence, také bratra a sestru, kteří rovněž měli velké štěstí a vrátili se nazpět. Nedá se ovšem říci domů, protože kam?
http://emanovotna.zonerama.com/Album/156240
Naše generace ví, jak to tady za války vypadalo. Z vyprávění rodičů a prarodičů víme, jak to vypadalo, když poblíž nich bydleli Židé. S úctou a smutkem jsme se dívali doma na památku, kterou dostala maminka od jedné sousedky, která šla na jistou smrt... Jaká to vlastně byla doba? Dovedeme si vůbec představit, kolik bezpráví bylo vykonáno na nevinných lidech jen proto, že byli Židé? Včera jsem se mezi řečí třeba dozvěděla, že neexistovalo přiznat se veřejně k židovství. Eliška svou roli zvládla na výbornou - nevím, ze kterého byla ročníku, ale moc se mi líbila. A to jsem ještě nevěděla, že ve druhé místnosti byly na jednom z panelů i její verše. To jsem se dozvěděla později. Pro dnešek zůstala sama, její spolužačka musela vernisáž oželet, protože byla na jiné, sportovní akci. Obdivovala jsem a obdivuji, že mladá dívka dokáže procítěně a velmi lidsky mluvit. Z její řeči bylo poznat totéž, co řekla i paní Andresíková, a sice - volná citace: Mám tyto mladé lidi ráda stejně jako by byli moji... I Eliška na mě působila tak, jakoby patřila k paní Andresíkové. Vzájemná sympatie, láska a úcta jednoho ke druhému ještě více podtrhla smutnou, ale příjemnou astmosféru dnešní vernisáže. Od paní Andresíkové jsme se dozvěděli, že děti byly chráněny od nejhoršího. Ona navštěvovala svého bratra odpoledne - chránili je od nejsmutnějších zážitků, např. neviděly transporty. Vzpomínala i na jednoho profesora, který se snažil děti učit tak, jakoby byli všichni ve škole. Vzpomněla na jednoho hocha, který po návratu byl schopen nastoupit hned do střední školy v Uherském Brodě a jak se říká lidově: "dotáhl to daleko"... Ke slovu se dostala paní Salomonovičová. Přemístili jsme se s ní do horního patra našeho muzea. Pomalu jsme stoupali po schodech - když jsem se podívala kolem sebe, zdálo se mi: každý je ponořen do svých myšlenek, tiše našlapuje a možná přemýšlí o tom, co nahoře uvidí... V horních patrech bylo opět využito každého místečka. Přišli jsme na výstavu: Nezapomněli jste na ně?Jsme již zvyklí na to, že na chodbách muzea bývá část výstavy. I tentokrát jsme chodili od jednoho panelu ke druhému a dozvídali se od paní Salomonovičové historii rodin, o nichž právě vyprávěla. Překvapovalo mě, jak všechno znala - než bychom si to sami přečetli, trvalo by prohlížení panelů mnohem déle. Teprve později jsem se dozvěděla, že panely a celou zdejší výstavu připravovala právě tato milá, sympatická paní Salomonovičová. Vyprávěla a vzpomínala třeba na to, jak se k ní dostala některá z fotografií. Když jsme si vyslechli základní informace o rodinách a prohlédli si fotografie na panelech, přešli jsme z chodby do výstavní místnosti. Jsou tady opět dvě za sebou - první místnost je o trochu větší. Byla věnována malíři Davidu Friedmannovi, ostravskému rodákovi. V dnešní době je dost nepochopitelné, že Židé nesměli např. k jakémukoliv lékaři, ale jen k tomu, který byl "jejich"...Různých zákazů bylo mnohem víc, ale to naše generace ještě určitě zná. Bylo mi trochu smutno, když jsem opět zjistila, že lidé žijící v cizině vědí o svých předcích mnohem víc, než my, kteří jsme zůstali žít tady. Paní Salomonovičová vyprávěla o tom, jakou radost měli např. pravnuci, kteří přijeli sem k nám a zjistili, že právě tady do této školy chodil jejich pradědeček. Bylo velmi dojemné poslouchat její hlas, jak říká - cituji volně:seděli na schodech a hladili je... Vždyť po nich chodil do škola jejich prapředek... Paní Salomonovičová vyprávěla a přitom znovu před námi prožívala vše, o čem mluvila. Mít možnost procházet výstavou s člověkem, který ji připravoval, tak to byl pro mě velký svátek - děkuji! Měla ale pravdu, že je škoda, když nejsou přidány ještě staré fotografie, které muzeum vlastní. Taková výstava se přece dělá nejenom pro nás, ale i pro cizince, kteří se vracejí podívat do vlasti svých předků. A je překvapující, že tito lidé umí česky! Vrátili jsme se pomalu dolů - připili na to, aby k podobným velmi smutným událostem již nikdy nedošlo. Tady v přízemí chvíli vzpomínal i pan Salomonovič.
Zajímalo mě, ze které školy studenti jsou - jedná se o osmileté gymnazium v Ostravě - Zábřehu http://www.gvoz.cz/ostatni.php.
Překvapilo mě, co všechno dokáží studenti zvládnout. Reakce Elišky byla velmi rychlá, odpověď jednoznačná a jasná. Mile mě překvapil opravdový, nikoliv předstíraný zájem o dění v oné, pro nás tak kruté době. Jak bylo vidět, jsou mezi mladými lidmi i takoví, kteří se zajímají o minulost naší země a snaží se, aby nebyla zapomenuta. Studentům a jejich paní profesorce patří moje velké d ě k u j i. Nevím, kdo celou vernisáž organizoval, ale mohu sama za sebe říci: velmi se mi líbilo propojení obou dvou výstav - Eliška a přítomní pamětníci oné doby na mě působili velmi emotivně. Cítila jsem se navíc tak, jako bych sama měla možnost být společně s nimi. Myslím tím nejen zde na vernisáži, ale u všeho, co samotné vernisáži výstavy a následně výstavě jako takové předcházelo. Na minulost nesmíme zapomínat...Kdo jiný, než právě a jenom pamětníci, jsou schopni povyprávět o všem z oné doby tak, jak ji prožili? Važme si toho, že byli a jsou ochotni zavzpomínat i na velmi smutnou dobu naší historie. V jejich životě se přece jednalo o nejtěžší období, navíc prožívané v dětství...
D ě k u j i
Ema
P.S.:
přikládám you tube - dostala jsem od Zoji
http://www.youtube.com/watch?v=7CDvGQZlwVg
My se s Prahou srovnávat nemůžeme ( odkud vzít peníze na různé audiovizuální pomůcky ? ) - tady šlo podle mně o něco trochu jiného:
lidský faktor, lidská píle, lidský hlas - to mi připomínalo nejvíc právě onu velmi krutou dobu nejenom pro děti, které ji zažily v nejhorší možné variantě lidského života...
Vždyť ony děti musely velmi rychle zestárnout, musely přijít o možnost dětství, o možnost klidného žití se svými milými - a mnohem víc musely zvládnout tyto děti...
V úterý jsem měla před očima Elišku a druhou dívku, mladou paní profesorku - všechny byly velmi dojaté. Svědčily o tom jejich oči, jejich hlas je chvílemi zrazoval, ale to bylo přirozené a pochopitelné, odpovídalo to danému tématu...
Při tak malém počtu studentů zvládly výstavu a dokázaly upoutat pozornost nás všech. Bylo vidět, že nikomu se nechce domů - to nebývá zvykem u podobného tématu...
Nevím, koho napadlo spojit dvě výstavy - byl to ten nejlepší nápad!
Mít možnost poslouchat tři lidi, kteří přežili a byli ochotni vzpomínat a vyprávět? Na to se hned tak nezapomene!
Snad se jim podaří, že na Říp s nimi půjde i ona dívenka, o které mluvila paní profesorka Fialová. Moc bych jim to všem přála - a nejen to, ale i další své verše plné citu, další povídky, pohádky...
Ať se jim daří všechno, co si předsevzaly
Ema
-----------------------------------------------------------------------------------------
AQUILEIA - KŘIŽOVATKA ŘÍMSKÉ ŘÍŠE.
V úterý 18.2.2014 se v Ostravském muzeu konala vernisáž výstavy
AQUILEIA - KŘIŽOVATKA ŘÍMSKÉ ŘÍŠE.
https://emanovotna.zonerama.com/Album/269378 vernisáž výstavy AGUILEIA...
Do muzea na Masarykově náměstí jsme přišli skoro o patnáct minut dřív. Bylo nás tam již několik.- Dole v přízemí byl i kurátor výstavy David Majer.
Po chvíli nás pustil nahoru s tím, že si tam máme v šatně odložit naše kabáty. Vyšli jsme do patra, pověsili si kabáty na ramínko a pomalu postupovali dál za mužem, který šel vpředu.
Dveře do výstavní místnosti byly otevřené - vešli jsme dovnitř. Kromě jiného byly v místnosti skleněné vitríny - ve dvou z nich byly vystaveny velmi pěkné mozaiky s ptáky. Viděli jsme bustu císařovny Livie nebo kopie římských mramorových reliéfů.
Procházku touto místností mám zachycenou na fotografiích. Nebyly jsme tady jenom my - zároveň s námi tady byl muž se dvěma ženami. Jedna byla překladatelka, druhá mluvila anglicky anebo italsky. Bylo vidět, že ji muž po výstavě provází.
Na stěnách visely plakáty - bohužel pouze anglicky. Podle mého názoru je škoda, že nebyl nikde překlad - mohli bychom potom vědět mnohem víc...
V jedné z vitrín byla vystavena mince, která byla nalezena u kostela svatého Josefa na Slezské Ostravě v roce 1823. Jedná se o stříbrný denár římského císaře Trajána z 2. století našeho letopočtu. Mince je dokladem, že dnešní Ostravsko je místem, kudy Jantarová stezka procházela.
Stříbrný denár je uložen ve sbírce Slezského zemského muzea v Opavě.
https://emanovotna.zonerama.com/Album/269429 na chodbě Ostravského muzea se sešlo hodně hostů z ciziny i od nás
V sedmnáct hodin začala vernisáž výstavy na chodbě muzea. Sešlo se nás opět poměrně hodně.
Slova se ujal kurátor výstavy David Majer. Vedle něho stálo několik hostů a představitelé města a krajského úřadu.
Každý z přítomných hostů dostal slovo a vyprávěl. Překvapilo mě, že nebyla všechna slova překládána - nevím, jaké jsou zvyklosti, ale slušnost by přece velela pro cizince překládat, o čem se právě vede řeč...
https://emanovotna.zonerama.com/Album/269422 výstava na chodbě Ostravského muzea
Vždy se procházíme od panelu k panelu na chodbě Ostravského muzea. Později až doma jsem si všimla na fotografiích natáčení reportáže naší televize.
Jeden člen italské delegace si všechno fotografoval...
https://emanovotna.zonerama.com/Album/269473 předávání dárků od Italů
Hosté z Itálie dovezli dárky - předávali je a zároveň zvali všechny na ochutnávku vín po skončení prohlídky výstavy.
My jsme tam již ale nešli, raději jsme se vypravili nazpět domů.
Z a j í m a v á výstava - stojí za to se na ni zajít podívat
Ema
------------------------------------------------------------------------------------
JAN LUCEMBURSKÝ - KRÁL, KTERÝ LÉTAL...
1.část: obecný úvod a bitva u KRESČAKU
Tak jsme to dnes konečně zvládli !
Jsme šťastní - výstava je nádherná ...je toho mnoho, o čem bych chtěla napsat. Nevím, jestli to všechno zvládnu najednou...
Chcete-li vidět ZBRASLAVSKOU KRONIKU, pak si musíte pospíšit.
Bude v Ostravě vystavena jenom do 9.1.2011 do 17 hodin.
Nejprve jenom úplně obecné údaje o výstavě:
- vstupenka pro důchodce stojí 80,- Kč
- otevírací doba je jiná než obvykle ...není vhodné jít v sobotu a v neděli mi sdělila jedna paní průvodkyně - bývá tam velmi mnoho lidí
Pokud si člověk čte sám všechny napsané texty, tak by jenom na samotnou výstavu potřeboval kolem tří hodin času - chce-li si přitom prohlédnout vystavené exponáty...
Všechno je napsáno dostatečně velkým písmem - zapomněla jsem si brýle na blízko a zvládla jsem to i bez nich...
Kromě této výstavy platí vstupenka i na zbývající výstavy v Muzeu města Ostravy...
Budete-li mít zájem o koupi nějaké dokumentace k výstavě - nyní již mají, ale nezeptala jsem se za kolik...
Nádherný katalog se tiskne, ale bude drahý - nám řekl hoch, který nás nasměrovával, kam všude máme jít...bude asi za 1.500,- korun - nafotografování a následné zpracování tak vzácných exponátů něco stojí, řekl onen mladík...
až sem k technickým údajům...
..............................................................................................................
K samotné výstavě je třeba si prohlédnout plakát s rozmístěním v jednotlivých patrech hned v přízemí vedle pokladny...
Na stěnách v přízemí jsou vyvěšeny texty - na jednom z nich je napsáno, kdo všechno zapůjčil exponáty - jsou z mnoha zemí a asi z šedesáti míst...
Procházíte pomalu přízemím a jdete od jednoho textu ke druhému a samozřejmě vedle textů jsou umístěny jednotlivé exponáty...
Kdo má zájem, může si všimnout, když se podívá na zem, že vlastně stoupáte na sklo, pod kterým jsou umístěny ukázky vykopávek...
A úplně vzadu uvidíte i zvon z kostela z Ostravy-Zábřehu...
Pokud jste si zde v přízemí již všechno prohlédli, vydáte se na cestu do prvního patra...
A NYNÍ POZOR !
Doporučovala bych pozorně sledovat všechno na stěnách - vystupovala jsem opatrně jenom po jednom schodu a rozhlížela se a četla. Nad zábradlím je umístěna lišta s časovými údaji - pod lištou i nad lištou ...střídavě, jsou umístěny různé údaje týkající se právě toho letopočtu, u kterého se nacházíte...
Docela mě zaujalo datum:
okolo 1300 -italští obchodníci vynalézají PODVOJNÉ ÚČETNICTVÍ
1312 - rozpuštění TEMPLÁŘSKÉHO ŘÁDU
před rokem 1338 - vynález PŘESÝPACÍCH HODIN
...ještě nikde jsem neviděla tak skvělý nápad využití každého místečka i na stěnách chodeb...
V mezipatře nad schodištěm visí dva obrazy
- autorem je Michael Rittstein - nějaký návštěvník řekl paní průvodkyni, že ho zná, je učitelem v Praze
- oba obrazy jsou prý již prodány
Pod obrazy je velký plakát s potřebnými údaji, týkajícími se v ý s t a v y...
Nad levým schodištěm vedoucím z přízemí do prvního patra je velký obraz Jana Lucemburského - ten pak uvidíte přes skleněnou vitrínu u expozice BITVY U KRESČAKU...
Naproti dvou obrazů a plakátu o výstavě je vystaven třetí obraz hrad LUCEMBURK ze 13.století.....
A jsme již v prvním patře...
Nejprve bych uspokojila zájem mužů:
Celá jedna místnost je věnována BITVĚ U KRESČAKU...
Vlevo je na poměrně velké ploše maketa bojiště a na stěně nad maketou je promítána bitva v 3D provedení - zpracovaná v roce 2010...je tam napsáno za podpory Magistrátu města Ostravy...
Po celou dobu promítání Vás všechny provází mluvené slovo proložené zvukovými efekty, které odpovídají tomu, co je předváděno na stěně...
V místnosti jsou ve vitrínách různé součásti zbroje - helmy, různé druhy zbraní a v propojené místnosti je již zdálky vidět drátěná košile...
Stojí ještě za to upozornit, jak to vypadá, když projdete do druhé místnosti - přímo před Vámi je velká prosklená vitrína, za kterou je otevřené okno vedoucí na chodbu, po které jste přišli do patra...
Z okna přímo naproti přes prosklenou vitrínu vidíte velký obraz Jana Lucemburského...
7.2.2011 bude slavnostně otevřena druhá část obměněné výstavy za přítomnosti prezidenta republiky.
Od 8.2.2011 pokračuje výstava v obměněné verzi...
2.část:
všechny vystavené exponáty se nacházejí v jednotlivých místnostech nebo k nim jdete chodbou již hned od schodů...
Je vidět, že chtěli využít každičký volný prostor.
U každého exponátu najdete podrobné popisky - písmo je dostatečně velké. Je všechno zařízeno tak, aby byly exponáty řádně osvětleny, či dokonce nasvíceny.
Na stěnách visí velké panely nejenom s texty, ale obrázky a na některých dokonce s dobovými fotografiemi.
Na každém patře je mladý člověk - student nebo studentka, kteří všem vysvětlují, co se kde nachází a upozorňují, na co byste neměli zapomenout.
Kdo je z Ostravska, tak se bude ve středověké Ostravě zajímat určitě o své okolí...
Jsou zde vystaveny archeologické vykopávky, originální listiny, pečeti, mincovní ražba Jana Lucemburského, středověké sklo - v jednom případě mi dost připomínalo sklenice, které se později vyráběly a měla je i moje stařenka. Možná se také zastavíte a začtete se do dokumentace jednotlivých architektonických památek. Oněměle jsme zírali na některé sochy nebo vlastně torza soch...
V žádném případě nejsem schopna určit pouze jeden jediný vystavený předmět a prohlásit ho za ten nejkrásnější...
Je ale pravda, že z dojmů jsem se ještě "nedokázala dostat" do - je mi velmi dobře a jsem šťastná, že jsem si mohla tak vzácnou výstavu prohlédnout.
Ema
JAN LUCEMBURSKÝ - 2.část výstavy
hodně jsem o pokladu ze Slezské Středy četla...Výstava předčila mé očekávání.
Postupně Vám napíši o svých dojmech - jsou jen těžce popsatelné...
Včera byl poslední den pěkného počasí. Rozhodli jsme se zajet do Ostravy a podívat se na druhou část výstavy...
Podařilo se nám přijet tak "akorát včas" - školní prohlídka začínala o půl jedné...
Tentokrát jsme se chtěli pořádně podívat hlavně na novou obměněnou část výstavy - podařilo se nám být v jednotlivých místnostech jenom s minimálním množstvím lidí. V první místnosti jsme byli jenom my dva a v nejdůležitějších nás bylo cca šest...
Zakoupili jsme si vstupenky - byli jsme upozorněni na celý průběh a hlavně na to, že všude jsou průvodci, kteří rádi zodpoví otázky. Hned vedle pokladny jsou šatny, kam jsme si odložili kabáty...
Za šatnou je místnost, ve které jsme zahlédli obrovský obraz Vítkovic a uprostřed místnosti nádherný velký kulatý stůl se židlemi. Uprostřed stolu byla velmi pěkně uvázaná kytice rudých růží.
A proč vlastně o této místnosti píší?
Šli jsme pomalu podél jednotlivých stěn a prohlíželi si obrazy - poznačila jsem si část nápisů u jednotlivých obrazů:
Zleva od dveří visí obraz Katedrály v Mohuči..dál budu psát jen názvy, které mám napsané:
Náhrobní kámen Petra z Aspeltu, z Brna je Pečeť Jindřicha z Lipé , Praha Dům U kamenného zvonu, Kutná Hora Vlašský Dvůr, Mühldorf Bitva u Mühldorfu 28.9.1322, Hrad Křivoklát - iluminace etap Karlova života: dětství a jinošský věk,
Paříž - rezidenční prostory krále Jana
Napsala jsem si poznámku: autor iluminace Guillaume de Machant
Pak tam byla další Praha Královská okna..., z Polska Malbork v Pomořanech - pevnost a sídlo řádu německých rytířů.
Bylo jich tam ještě mnoho dalších - Trenčín a jeho hrad, Kaliningrad, Tyroly, Itálie, Frankfurt nad Mohanem, Francie a jiné...
Vracíme se zpět ke schodům do prvního patra. Jdeme po prosklených vitrínách - pokud na výstavu půjdete, nezapomeňte si všimnout nejenom všeho vystaveného kolem na stěnách, ale podívejte se i na exponáty ve skleněných vitrínách na zemi...
Již při první návštěvě jsem psala o tom, jak pěkně využili prostoru na stěnách:
vycházíme po schodech nahoru a čteme si jednotlivá sdělení. Zaujalo mě například toto:
13.století
Čína - vyrobila brusný papír z ulit, rostlinných semen a písku nalepeného na pergamenu
Německo - vynalezlo knoflíkovou dírku
před 1300
byly vytvořeny TURECKÉ EMIRÁTY osmanské říše v Malé Asii
Postupujeme pomalu po schodech a rozhlížíme se kolem sebe a čteme jednotlivé nápisy...
V mezipatře je vidět obrovský plakát zvoucí na výstavu...
V jednotlivých patrech jsou vedle exponátů nebo přímo na nich dostatečně velkým písmen informace o tom, co si právě prohlížíte.
V každém patře je průvodce, který návštěvníka uvítá a sdělí mu, co se v patře nachází. Zároveň řeknou, kde se co nachází. Také upozorňují na to, že vstupenka platí do všech výstavních prostor ostravského muzea. Můžete si prohlédnout i stálé expozice.
Protože jsme se dozvěděli, že v půl jedné přijde školní třída, tak jsme se nejdříve vypravili do místností s nejvzácnějšími exponáty.
První místnost procházíme kolem exponátů, které zde již byly a zastavujeme se u těch, které vyměnili...
Ve vitrínách jsou umístěny vzácné knihy:
Znojemská berní kniha z roku 1363
Misál z Moravy - 30.léta 14.století ( Opava, pobočka Olomouc )
Breviář probošta Vítka ( Rajhrad )
Chcete-li se dozvědět něco více, pak stačí otevřít Rajhrad...
http://www.rajhrad.cz/benediktini/historie_klastera.htm
Volně s možností prohlížení je vystavena faksimile Žaltáře Elišky Rejčky.
Procházíme do druhé místnosti:
zde jsou umístěny nejvzácnější exponáty,
zde se na jednom místě octlo hned několik královských korun,
zde jsou ještě i jiné "poklady":
a o čem psát dříve? Snad jenom o tom, co bylo dovezeno na druhou část výstavy - o exponátech z první části jsem již psala...
Jedná se o:
Desky sv. Marka, Simeonův relikviář, Relikviářovou monstranci sv. Eustacha...
V této místnosti jsou prosklené vitríny postaveny tak, že se můžete na vystavený exponát podívat ze všech stran...
Je zde mladá průvodkyně, která nás jemně upozorňuje na to, že ve vitríně:
Pohřební insignie krále Přemysla II. Otakara - Praha, před rokem 1296
je dole umístěn další exponát:
Čepička pod korunu Rudolfa I. Habsburského zvaného Kaše - 1307
Ve vedlejší vitríně vidíte kopii koruny svatého Václava - 1346
zlato, drahé kameny, perly...2358 g
Praha, katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha,
patří do Sbírek Pražského hradu
V další vitríně je poměrně velká královská koruna sv. Karla Velikého z Cách.
Čechy 2.IV.14 století
Jsme upozorněni na dvě velké antické kameje.
Jedná se o pozlacené stříbro, drahé kameny...
25.7.1349 při korunovaci Karla IV. na německého císaře chyběla císařská koruna - použil vlastní "rodovou", resp. "domácí" korunu, kterou si přinesl z Čech a pak ji daroval cášskému kostelu.
Císařská koruna byla určena ke skutečnému nošení
( viz král Zikmund z r. 1417 - svědectví savojských vyslanců ).
Zajímavé jsou ozdobné stuhy ( 4 fragmenty ) - kované zlato
Praha ? konec 13. a začátek 14. století
Národní muzeum ve Wroclavi
Na výstavě jsem si dělala poznámky.
Texty byly napsány hned u exponátů. Zajímavé byly i mapy, které byly v obou částech výstavy.
Ema
JAN LUCEMBURSKÝ - král který létal ...3.část
Žaltář královny Elišky Rejčky ( asi 1323 )
přečetla jsem si tam, že z osmidílného souboru jsou 3 rukopisy královny Elišky Rejčky na území České republiky a zbylých pět je ve Vídni.
Stojíme se zatajeným dechem - prohlížíme si, jak nádherně jsou jednotlivá písmena "malována", jak je stránka pečlivě rozdělena - zřejmě pomocí olůvka...to pouze odhadujeme. Nádherné barevné ilustrace...
Mezi jednotlivými listy knih jsou vloženy jemné papíry ( nevím přesně, co se tam vkládá, ale připomínalo mi to tzv. "vliselín", který se dával do límečků jako vyztužení...možná se jedná o jemný papír, n e v í m...
...................................................................................................................................................................................................................
Zbraslavská kronika je jenom do neděle...
Měnit se budou exponáty začátkem února - tento termín proto, že končí výstava v Praze a klenoty budou zapůjčeny do Ostravy...
7.2.2011 bude slavnostní otevření s návštěvou pana prezidenta a od 8.2.2011 bude otevřeno až do 30.3.2011...
Těžko se dá odhadnout, KDY bude nejvhodnější navštívit výstavu - my jsme byli přes poledne a je pravda, že kolem druhé hodiny již začínalo být plno.
Nevědí, jak to bude v druhé části výstavy - korunovační klenoty jsou velkým lákadlem i pro školy...
Paní průvodkyně má obavy, že určitě na začátku února budou stát lidé fronty i na schodech než se dostanou do patra k exponátům...
.....................................................................................................................................................................................................................
Zbraslavská kronika ( 1393 )
pergamen, vazba - dřevo, světlá kůže, zachovaná dolní přezka...
Kniha je otevřena na dvoustraně, na které vlevo jsou vyobrazeni:
horní řada: JINDŘICH VII., JAN LUCEMBURSKÝ, KAREL IV.
spodní řada: jsou vyobrazeny jejich manželky
V pravé části knihy je text...
Jak jsem již psala, Zbraslavská kronika byla v Ostravě do neděle 9.1.2011 do 17 hodin...
V první místnosti bylo ještě několik MADON:
MADONA z Hrušek ( 1340 ) dlouhodobě zapůjčená v Arcidiecézním muzeu v Olomouci
MADONA z Hrabové ( 1340 ) NG Praha
MADONA Znojemská ( 1330 ) lipová, Jihomoravské muzeum ve Znojmě
MADONA z Dýšiny ( kolem 1350 ) lipové dřevo
MADONA z Klosterneuburgu ( 1348 ) NG Praha
BOLESTNÝ KRISTUS ( kolem roku 1330 )
Ve vedlejší propojené místnosti je hned vpravo ode dveří zástěna.
Říkala jsem si, proč asi?
Kdyby tam nebyla, asi by tak nevynikla
MONSTRANCE sv. EUSTACHA ( 2.polovina 13.století ) Olomouc
V této místnosti jsem nevěděla, kam se mám dříve podívat. Jsou zde umístěny nádherné zápůjčené exponáty z Cách:
P.S.:
nemám fotoaparát a nechci si ho pořizovat...tolik času zase nemám...
---------------------------------
Pokud se týká druhé propojené místnosti, tak tady jsem nevěděla, na co se podívat dříve:
Hned za zástěnou je MONSTRANCE svatého Eustacha
( 2. polovina 13. století ) z Olomouce.
Jsou zde opravdu vzácné exponáty :
RELIKVIÁŘ svatého SIMEONA z Cách ( 2.IV.14.století )
...pokud přijedete, určitě se k němu budete vracet a nebudete vědět, na co se máte podívat dříve...
Vrátila jsem se, abych se ještě jednou podívala na kameny, kterými je vykládán...
Při otevírání relikviáře v roce 1877 byl nalezen NÁPIS ze 12. století.
DESKY EVANGELIÁŘE svatého MARKA z Benátek
jsou umístěny hned vedle - nádherně osvětleno, díváte se na tepané a pozlacené stříbro.
Měli jsme tu možnost zaslechnout, že právě tato vzácná památka je pojištěna na sto milionů korun...
Na stěně je ve velkém rámu nádherná protkávaná LÁTKA určená pro ostatky KARLA VELIKÉHO
Na zeleném podkladu v pěti řadách je dvanáct gryfů
- drží v pařátech lotosové palmety - a dvanáct pávů. Jsou tam ještě malá, blíže neurčená zvířátka.
Z dálky vypadá látka jako krásný obraz, zblízka vidíte, co je všechno do látky vetkáno.
Ve vitríně vedle uvidíte nádhernou malinkou
MORALIZUJÍCÍ SOŠKU ZE ŠOSTÝNA ( kolem 1350 )
Soška je ze slonoviny - určitě by se vešla do lidské dlaně a ještě by zbylo místo...
Šostýn je u Kopřivnice, proto je soška v Muzeu Fojtství v Kopřivnici.
Vedle vitríny stojí SVATÁ KATEŘINA ( 1320 - 30 )
je vysoká 134 cm
prý byla nalezena na půdě domu
Ve vitríně je vystavena nádherná královská koruna
( 2.IV. 14.století ) - na stěně za korunou je velká mapa...
Ema
____________________________________________________________
KOREA, historie a tradice
Tentokrát se výstava jmenovala: KOREA, historie a tradice.
Velmi jsem se těšila na to, co uvidím. Původně jsem se chtěla jít podívat a zároveň něco nového dozvědět a také si vyzkoušet na připravených besedách, ale v zimním období "nejsem pánem svého zdraví".
21.února 2012 jsem se do muzea vydala. Výstava se nacházela ve druhém poschodí v nově upravených místnostech.
Vstupovala jsem dovnitř se zatajeným dechem - co kdybych náhodou něco tajemného, něco nádherného, nešetrným a hlučným vstupem pokazila?
Stěny byly potaženy černým suknem. Možná i to zdůraznilo ono vzdálené tajemno a ještě více lákalo poznat zemi, se kterou nyní jsme v tak blízkém kontaktu. Na temných stěnách, skvěle osvícených, byly některé exponáty - např. masky - různé druhy od sebe oddělené a pěkně na stěně uspořádané. Kromě masek zde byly nápisy napsané tak, že jsem ani nepotřebovala brýle. Před stěnou s maskami byly skleněné vitríny a v nich nádherné loutky - opět rozdělené podle druhů:
stála jsem u první vitríny a doslova oněměle a s údivem jsem pozorovala loutky - vypadaly tak živě. Vůbec jsem si neuvědomila, že nebudu mít na fotografii jen loutky, na které se dívám, ale i okolí. U první fotografie je vidět kousek dalšího druhu masky ( modrá ), které mám na jiné fotografii. Když se podíváte nahoru na stěnu, uvidíte část nápisu. Ve vitríně byly nádherné loutky s různými hudebními nástroji, které ani neznám.
Když jsem popošla kousek dál, uviděla jsem jiné druhy loutek - tyto stály jako schůdky za sebou, takže bylo na všechny pěkně vidět. Nevěděla jsem, na co se mám podívat nejdřív: na další masky nebo na několik druhů loutek ve vitrínách?
Popošla jsem dál a zůstala stát u nádherných obrazů na stěnách, lemujících vystavený nábytek v pokoji, uvnitř pokoje stála žena v pěkných, nažehlených šatech. V dalším rohu byla skupinka tří lidí: jedna žena vpředu a za ní dva muži.
Truhla, na které stály kartičky papíru s popisky, byla ozdobena nádherným kováním. Bylo toho tady tolik, na čem člověk mohl oči nechat...
Barvy látek na šatech mi připomínaly výrobky z brokátu, které se dělaly kdysi ve Vítkově v podniku Brokát, později Hedva - o tom napíšu někdy jindy.
Byly zde ještě skleněné vitríny, ve kterých leželo několik druhů obuvi. Viděla jsem i různé druhy čepic, klobouků, různých drobností, opasku a jiných.
Stále mám před očima pokoj s ženou, stojící u něho - doslova upoutal mou pozornost hned při vstupu do této výstavní místnosti.
Již v době, kdy jsem přicházela chodbou, jsem v dálce slyšela tlumený zvuk hudby. Hudba - jemná, nevtíravá, jen jakoby z velké dálky, mě provázela po celou dobu procházky oběma propojenými místnostmi.
Ema
Z první místnosti se prochází do druhé - v té najdeme něco úplně jiného:
nejvzácnější exponát - repliku zlaté kopie patnáct století staré královské koruny z dynastie Silla. Její originál je v Národním muzeu v Soulu. Kopii věnovala korejská vláda českému státu v roce 2010. Hned vedle ve vitríně je zlacený pás, který korunu doplňuje. Byl vystaven tak, že jsme mohli pozorovat jednotlivé kousky zblízka - bylo vidět pěkně i na jednotlivé detaily.
V obou dvou místnostech si můžeme prohlédnout předměty užitého umění. Ve druhé místnosti si přijdou na své i páni "kluci":
mohou si tady prohlédnout meče a luky. Je tady i bronzové vykuřovadlo - to se mi moc líbilo, nádherná práce, pečlivě zpracováno. Napsala jsem si:
replika, patina, zlacení, bronz ...anonym 2007
A ženy? Ty určitě nevěděly, kam se podívat dřív:
tolik nádherných kousků různého druhu porcelánu a kameniny, že místy až zrak přecházel.
K některým výrobkům jsem se vracela několikrát - vždy poté, až odešli lidé, kteří si právě výrobky ve vitríně prohlíželi. Vždyť na nich bylo tolik drobností, tolik zvláštností pro nás nezvyklých...
V jedné části vitríny byly vždy stejné druhy:
vázy s různými vzory, z různého materiálu. Na některé váze byly nakreslené obrázky, jiné byly s prolamováním anebo s různými ozdobami na povrchu. K béžové váze, která byla ozdobena vlisovanými listy, jsem se vracela znovu. Velmi upoutala mou pozornost.
V další vitríně byly různé kusy užitého umění - truhlice, pokladna, jídelní stolek, různé druhy táců a podnosů. Byly vykládány perletí a lakovány některé hnědým, jiné červeným lakem, jak bylo napsáno v doprovodných textech.
Tolik různých nezbytně nutných drobností jsme si mohli zblízka prohlédnout.
Popisy jednotlivých předmětů byly hned na vitrínách.
Na stěnách byly různé obrazy - ty visely v obou místnostech. Doplňovaly vystavené předměty. Rovněž zde byly i texty, které nás seznamovaly s dobou a životem lidí v daleké Korei.
Snad nejvíce se mi líbil tento text, který byl napsán u textu o založení národního muzea ( 28.10.1945 ) - napsala jsem si část textu, takže cituji:
..." je místo, kde se nachází duše národa pro potomky..."
Jak výstižně napsáno, co je muzeum.
...měli jsme možnost zhlédnout v ostravském muzeu další, řekla bych nadnárodní výstavu a mohli jsme se seznámit s historií a životem lidí. Pro nás se jedná o zemi velmi vzdálenou zeměpisně, ale v současnosti žijí Korejci i tady u nás s námi a vedle nás...
Na závěr bych ráda ocitovala slova dvou pracovníků ostravského muzea:
"Výstava vypráví fascinující příběh každodenního života v zemi kulturně i geograficky pro Středoevropana velmi exotické, na druhé straně v současném globalizovaném světě velmi blízké,"
řekla paní ředitelka muzea Jiřina Kábrtová.
"Korejci se stávají našimi sousedy a my bychom rádi přispěli k tomu, aby tento národ nebyl spojován pouze s výrobou aut. Chceme přiblížit nesmírnou rozmanitost a bohatství této tisícileté kultury,"
dodává David Majer, kurátor výstavy.
Výše citované texty jsem si přečetla v našem DENÍKU.
Ema
___________________________________________________